Muž tvoří a vychovává svět..muže však vychovává žena..

Poznal jsem Pána

25. srpna 2008 v 18:24 | tuatam
pod dozorem věčného ticha
usedám ke své poslední
svou sdílností připomínám mnicha
pro něhož je bible první i poslední
zápalka zapálí špičku mé naděje
zbytek už zařídím sám
život jde do háje přec se nic neděje
chceš se ptát co ještě mám
přes všechno stále mám více
stále dokáží rudnout mé líce
už dávno od krve nemám střevíce
neboť poznal jsem Pána a to je ta svíce
 

Vím..

25. srpna 2008 v 18:21 | tuatam
vím jaké je plakat nad sebou samým
vím jaké to je cítit se nahým
vím jaké to je být vyjimečný
vím že jsem byl tolik nevděčný
vím jak se cítí kapka uprostřed sudu
vím jaké to je topit se v studu
vím že jsem tě zpoutal a zahodil klíč
avšak neunikl jsem trestu teď jsem já ten míč
míč obouchaný ze všech stran a tísícem louží vlečen
ale už opravdu vím to sobě jsem za to vděčen

Ten večer..

25. srpna 2008 v 18:16 | tuatam
maluju úl a na něm tebe
vzpomínáš na ten večer
v tu noc poznal jsem nebe
a samou radostí brečel
poznal jsem lásku
a uvěřil v tebe
z očí sundal si pásku
začal koukat i kolem sebe
lásko lásečko pověz mi kde jsi
chci znovu poznat to kouzelné co si
mrzí mě vše co jsem provedl
náš růžový příběh jako nic podvedl
lámu si hlavu jak to jen vráti
nejspíš byl to náš osud a ten nelze zvrátit
 


Bytí k zblití

25. srpna 2008 v 18:12 | tuatam
děsí mě pohled na naše bytí
moc se všem omlouvám ale je to fakt k zblití
vládne demokracie jdnoho hlasu
všechna hovada drží společnou basu
intelekt měří se dle obvodu pasu
a blbeček s knírkem chtěl svou vlastní rasu
děti týrají své drahé rodiče
ty nahoře jen klamou voliče
krev se prolévá jakoby nic
hlavně že peněz je čím dál tím víc
přemýšlím o tom v jaké jsme prdeli
pracovat musí se i v zlatou neděli
děsí mě pohled na naše bytí
omlouvu beru zpět fakt je to k zblití

a jak ze to se mnou vypada

20. srpna 2008 v 23:18 | tuatam
pul leta na sibiri sidlo zamestnavatele jako trvale bydliste deprese chaos frustrace dezorientace blizim se k posledni mete - slepe nasledovani stada doprovazene apati az demenci -
snazim se uniknout tomu desuplnemu kolobehu prace jidla spanku a slozenek
prozatim bezvysledku...
jeste jednou srdecna omluva
tuatam

OMLUVA

20. února 2008 v 9:54 | tuatam |  básně
moc se omluvuju ze tu ted nic nepribejva ale ma "vytizenost" nezna mezi:) a kdyz uz se chvilka najde tak nejni nalada..pokusim se co nejdrive hodit do late:)

Tma přichází?

9. února 2008 v 16:10 | tuatam |  básně
tma přichází? tma přichazí.. těla padají k zemi
vy všichni ku smíchu jen ku němu jste mi
matičko má pročs od krve matičko má ubohá
tolik už hříchů co zůstalo bez boha

spousty křivd padají na špatné hlavy
tisíckrát zmařené upřímné snahy
tma přichází? tma přichází..
a prach v prach opět odchází

prach snadno v hlínu se mění
z hlíny jdouc lehounce loutky
ty loutky můžou změnit zlé dění
copak vždy vyhrají choutky

tma přichází? kdepak.. už léta je tu
před spoustou let dosáhla poslední metu

Mužíček s křidélky

22. ledna 2008 v 10:53 | tuatam |  básně
já šel rovnou ke smrti
však potkal jsem anděla
vznášel se nad smrky
má duše žít zachtěla
řikal mi človeče ty hloupoučká bytosti
tasíš své meče a motáš je do kosti
tvá hloupoust sahá za všechna daleka
a tvé sobectví jakoby do všech stran haleká
co asi říct mi chtěl mužíček s křidélky
snad že láskaje víc než mé výdělky
a nebo že život je krátký na války
zeptat se nemohu odletěl do dálky

vzpomínám...

15. ledna 2008 v 20:41 | tuatam |  básně
vzpomínám..

vzpomínám si na dotyky polibky vůni a něhu
na tajnou domluvu-nahá žádost o ruku v sněhu
vzpomínám si jak si vzala všednost dnům
vzpomínám jak jsi vdechla život snům..

vzpominám tedy pamatuji..

pamatuji jak stal jsem se vrahem
srdičko snům vytrhl jediným tahem
vzpominám na tisic lži a spoustu bezmoci
rázem jsou naděje mojí hry otroci

pamatuji tedy se učím..

učím se být hoden lásky
učím se jak nedělat vrásky
učím se jak malovat domeček
učím se jak nebýt jen blbeček

učim se tedy mám naději..

mám naději ze budu dospělým
na náš vztah pořádně vyspělým
mám naději že budeš mnou
už vidím ty ruce-vzájemně se mnou

poselství od prapředků

7. ledna 2008 v 12:10 | tuatam |  básně
kruhy z pod očí padají k nosu
poselství přapředků na bedrech nesu
o pláči zmatku a taky válce
o časech v níchž je naděje v dálce

smějte se blázni zatím je vám to k smíchu
když na vás koukám vidím jen pýchu
v budoucnu bez pýchy lidé se smějí
lásku a zdraví jen to oni chtějí

oči se klíží hledaje spánku
štěstí se rozdává v támhletom stánku
co má být že kříž nad ním stojí
když vše dobré na věky spojí

Kam dál